Potkala jsem v životě pár "kamarádek", které byly ve finanční tísni. Pocítila jsem vždy obrovský soucit a touhu jim pomoci. Pomáhala jsem materiálně (penězi, věcmi), psychicky (neustále probírání problémů), snažila jsem se je zvednout (navrhovala jsem řešení).
To se mi stalo několikrát.
VŽDY jsem z toho vyšla vyčerpaná finančně, fyzicky i duševně. MOJE CHYBA A MOJE VOLBA.
A TAKÉ JEJICH VOLBA. Tyhle ubrečené holky si svou roli zvolily. CHTĚJÍ HRÁT ROLI TRPITELEK, NEŠŤASTNÝCH, UBLÍŽENÝCH OSUDEM...
KDO CHCE KAM, POMOZME MU TAM - své břemeno si musí každý nést sám.
Jak by to vypadalo, kdyby je někdo potkal a zeptal se ustaraně: "Tak co? Furt blbý?"
A ona by na to řekla: "Co blázníš. Už je vše v pořádku. Jen já jsem byla takový hlupák a hrála jsem si na chudinku. No chválabohu mám to za sebou."
Málokdo si dobrovolně přizná, že chyboval.
prostě umenšit své ego