Cesta duchovního růstu k PROBUZENÍ

NADÁNÍ

je něco, co dostaneš darem.

Prostě každý dostane takový balíček : tělo, duši a pak také nadánÍ. Mohlo by se říct poslání nebo životní úkol - ale obojí názvy nás svádějí k nadutosti.

Nadání rozhodně není něco, na co bys měl být pyšný, jak se mnozí domnívají. Nevíce pýchou potrefení bývají rodiče nadaných dětí.

Jenomže nadaný je každý. Každý je nadaný na něco.

Jen přijít na to, co to je.

Zase jsme to v sobě trochu zabetonovali. Každé nadání je zřetelné a jde nám tak nějak samo, nemusíme to tahat z paty ani bůhvíjak trénovat.

Jsou to věci, pro které jsi stvořen. Prostě aby ta hra byla pestrá, zábavná.

Je spousta stromů. Jeden má jablka, druhý také, ale jiná, jiný hrušky, jiný žaludy, jiný semínka, protože to je zrovna bříza atd. A nikdo je to nemusí učit ve škole. Prostě jabloň je jabloní a nedělejte z ní hrušku.

Takže kdo jsi?

Já třeba miluju pořádek, ráda tvořím, buduju, navrhuju interiéry (Je to pro mě jako když malíř maluje obraz. Jen já se v něm mohu pohybovat na rozdíl od malíře), mám ráda spíše prázdno, ticho, skromno, útulno... zjistila jsem, že ráda píšu (a jde to samo od sebe), ráda jsem sama, ale také si moc ráda vyprávím s lidmi, filozofuju o tom, co je na těchto stránkách a jiném, ráda se pohybuju, cvičím, jsem manager studia, kde cvičím, ráda pro klienty vytvářím letáky a posílám jim je. To všechno mi jde tak nějak samo. To je SEBE UVĚDOMĚNÍ. SEBEVĚDOMÍ. Prostě když víš, co tě baví, kdo jsi.

A nenuťte mě být IN - nesleduju módu, nelyžuju, nejezdím na kole (jen do obchodu ano), neběžkuju, vyhýbám se davům, nenakupuju v supermarketech, nechodím na návštěvy, návštěvy si nezvu, neumím zpívat a moc se nesměju. Nenuťte mě být jiná. Pokud si člověk myslí, že by měl být jiný - ztrácí SEBEVĚDOMÍ, začne se hledat, neví, kdo je, je v depresích, úzkostech...

Měla jsem období, kdy jsem sebe chtěla přesvědčit, že pořádek není nutný. Ještě teď se mi dělá špatně, když si na to vzpomenu. Já miluju pořádek, čisto a útulno a nyní mě již nikdo nepřesvědčí o tom, že pořádek je zbytečnost.

Takže jsme pestrá škála něčeho. Každý jsme jeden kousek puzzle, který vytváří svět - svět lidí, zvířat, přírody.

Vše musí zapadat. A pak je to radostné.

JE SKUTEČNĚ OBROVSKÝ HŘÍCH NUTIT NĚKOHO DĚLAT NĚCO, CO MU PROSTĚ NEJDE.

Nechte každého žít a dělat to, pro co je stvořen.

Pak bude ten svět krásný.

Všichni si řeknem:

to je super, že TOHLE můžu dělat zrovna já

a

díky bohu, že TOHLE po mě nikdo nechce

To je pak HARMONIE NA ZEMI.

Chybou je také, když se někdo "cpe" tam, kam nepatří. Nemá na to prostě nadání. To jedna paní v mateřské školce, která děti ne moc milým hlasem ukázňovala, byla inspektorkou upozorněna, že by mohla pouvažovat o jiném zaměstnání. Ta paní učitelka se urazila. Přitom já si ji dovedu představit nad bandou lenivých dělníků, jak je pěkně sekýruje. Tam by skutečně uplatnila své nadání - svou sílu a neústupnost. Tam patří.

A co Ti dělníci? No asi taky dělají něco jiného než pro co byli stvoření.  Ach to je vážně nadělení na té naši planetě.

Měli bychom si zahrát Škatule, škatule hejbejte se a trochu to tady popřeházet.

No a pak bude ta HARMONIE NA ZEMI.

Krásně o nadáních píšou v knize POSELSTVÍ PROTINOŽCŮ. Ti lidé si dávali i taková jména: takže by tady byla jména: ROZESMÍVÁ, VÝBORNĚ ORGANIZUJE, ZLEPŠUJE NÁLADU, FILOZOFUJE, PŘEMÝŠLÍ, BUDUJE, TVOŘÍ KRÁSU, MALUJE, ZPÍVÁ, TANČÍ ...

Kdo jsi? Už to víš?

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode